Zamyšlení – Věřte a budete to mít

Co si myslíte o verši: „Proto vám pravím: Věřte, že jste všechno, za cokoliv se modlíte a oč žádáte, přijali, a budete to mít.“ (Mk 11:24)? Těmto Ježíšovým slovům předchází situace, kdy Pán proklel fíkovník a ten uschl. Učedníci byli velmi překvapeni, když zjistili, že fíkovník je skutečně mrtvý a to od kořenů. Pán Ježíš na Petrovo podivení odpověděl slovy „Mějte víru Boží“. Poslední dobou o víře přemýšlím. Nevidím sice, že roste, to se pozná na skutcích, ale aspoň něco. Přemýšlím a mění se můj modlitební život. Uvědomil jsem si, že se modlím málo. Ne ani tak proto, protože na Boha nespoléhám, ale proto, protože si říkám, že Mu některé věci nemusím opakovat. Říkal jsem si, že opakovaná modlitba je projevem nevíry. Jenomže má to háček. Právě kvůli tomu se moc nemodlím a zároveň, i když věřím, že mě Bůh slyší, to, za co se modlím, se nakonec neděje. Uzdravení, vysvobození, urovnání vztahů, obracení se lidí.

O Pánu Ježíši je v Žd 7,25 napsáno: „Proto také může dokonale zachránit ty, kteří skrze něho přistupují k Bohu, neboť je stále živ, aby se za ně přimlouval.“ Říkám si, jestli má Ten , který svým slovem může utišit bouři, potřebu se neustále za nás přimlouvat, tak asi špatně chápu co je modlitba? Začal jsem se více opakovat. Cítím se sice občas otravný, ale daří se mi to zahánět (nebo vyhánět, odhánět?). Zakouším tím něco nového. Duch Svatý mi k tomu zjevuje Boží lásku a spojuje tři věci dohromady. Modlitbu, víru a lásku. A jako třešnička na dortu na mě v tom všem padá bázeň před Hospodinem. Za tu jsem obzvlášť rád. Cítím se lidsky více bezbranný. Dobře mi tak. Potřebuji se modlit za všechno. Je to projev víry, vycházející z láskyplného vztahu s Bohem. Jak to máte vy?